Neurologie jako součást KCC MNUL - Statim 5/2014, strana 9,10

...

Všechny zmiňované neurologické aktivity jsou především konziliárního typu. Vysoce je pak po stránce zejména personální zátěže převyšují požadavky na zajištění iktového programu. Ústecká neurologie byla zařazena v rámci celostátního cerebrovaskulárního programu do statutu nejvyššího stupně iktové péče – bylo zde zprovozněno komplexní cerebrovaskulární centrum (KCC) pro ústecký region s podřazenými iktovými centry (IC) v Teplicích, Děčíně, Chomutově a Litoměřicích. O tomto segmentu ústecké neurologické práce se zmíním podrobněji v samostatném sdělení. 

Jak tuto novou situaci s požadavky na podstatné navýšení účasti neurologa v provozu celé nemocnice řešit? Jednou z možností bylo neodkladně navýšit počty neurologů (a to především atestovaných – s možností výkonu samostatné práce). Záhy se ukázalo, že tato cesta není reálná. Výše pracovního lékařského úvazku na ústecké neurologii kolísala posledních 10 let kolem čísla 8,5 až 9 praktického výkonu – nepřekročil desítku. Z toho jen asi 60 % lékařů dosud disponuje atestační specializací. Pravděpodobnost nálezu šafránu vysoce převyšuje počty práceschopných zájemců pro tuto medicínskou specializaci v této oblasti republiky. Smutným důkazem vzniklé reality jsou jiná oblastní neurologická pracoviště, kde se čeština stává chudou Popelkou a kde domluva klasického severočeského pacienta (mnohdy se současnou fatickou poruchou) o tom, že jeho problémem je brnění, svědění, pálení, mravenčení, poškubávání, trnutí či mrazení může být pro arabského kolegu značným lingvistickým problémem. PS: na ústecké neurologii píšeme i mluvíme stále česky. 

Druhou variantou volby postupu práce ústeckých neurologů byla radikální reorganizace vykonávaných pracovních aktivit všech členů neurologického týmu. Po stránce provozu lůžkové stanice bylo nutno podstatně zkrátit hospitalizační dobu pobytu pacienta na lůžku. Tento postup by nebyl možný bez navázání mimořádně těsné spolupráce se všemi kooperujícími odbornostmi a pracovišti nemocnice. Zvláště si vážíme vstřícného přístupu kolegyň a kolegů radiologického oddělení pod vedením prim. Dernera, až obětavého postoje doktorů Cihláře a Smolky v oblasti invazivní neuroradiologie, bez kterých by iktový program na úrovni KCC nemohl fungovat, stejně tak je nezbytné poděkovat lékařům multioborového JIPu (pod vedením MUDr. Procházky, MUDr. Huškové) za perfektně fungující maximální využití fondu intenzivních lůžek u pacientů zařazených do systému iktové péče. Pevně věřím, že i náročný provoz urgentního příjmu vedený prim. Bednářovou v oblasti neurologických pacientů budeme zvládat tak jako nyní, tedy k oboustranné spokojenosti. O těsné pracovní vazbě na kolegy neurochirurgy jsem se již zmínil a není od věci to opakovat znovu. Stejně kvalitně je realizována i spolupráce v osteovertebrogenní problematice s ortopedy ve spinálním centru, vždy se dohodneme na konkrétním postupu u neurologicky rizikové gravidity na gynekologickém JIPu, vždy se zájmem prodiskutujeme postup u komatózního neuroinfekčního pacienta s kolegy infekcionisty. 

V případě infekční odbornosti nemohu opomenout a nepoděkovat za skvěle fungující spolupráci na poli neuroimunomodulační léčby v podobě realizace plazmaferetických léčebných sad.

Bylo by mou neodpustitelnou chybou, pokud bych se alespoň slovem nezmínil o pomoci pro naši práci i ze strany laboratorní diagnostiky – a to zejména likvorologické. 

Stejně tak (ač ve výčtu až nyní na závěr – významem v přední řadě) nesmím zapomenout na oddělení, kde jsou výsledky naší akutní léčby dále precizovány. Tím pracovištěm je oddělení rehabilitace, kde systém doléčovací iktové péče, zavedený prim. Maršálkem, zajišťuje kontinuitu komplexní mobilizační, logopedické i resocializační péče u primárně neurologických pacientů. Vysoce si ceníme nově zavedeného systému pravidelných cílených rehabilitačních vizit u pacienta na neurologickém lůžku.

Z výše uvedeného je zřejmé, že hlavním obsahem práce neurologického týmu v ústecké nemocnici se stala dvě pilotní nasměrování – jednak poskytnutí hospitalizační péče co největšímu počtu pacientů při co nejrychlejší a nejpřesnější diagnostice za současně maximálního snižování potřebné hospitalizační doby při malém počtu disponibilních lůžek – jednak plnění objemných požadavků na neurologický konziliární servis vyžadovaný z velkého množství stanic intenzivní péče na primárně ne neurologických pracovištích nemocnice. Do těchto dvou pro­gramů je implementován program iktové péče ve stupni KCC.

S touto pracovní náplní pak souběžně fungují specializované neurologické ambulance. K těm patří dvě EEG laboratoře (foto 10, 11), elektromyografická laboratoř se současným vyšetřováním evokovaných mozkových potenciálů, ambulance pro cévní neurologická onemocnění, ambulance záchvatových stavů včetně bolestí hlavy, ambulance pro expy problematiku, nově byla otevřena v letošním roce neurosonologická ambulance. 

V úvodním odstavci jsem se přiznal k tomu, že změny, které postihly ústeckou neurologii ve vazbě na přemístění do nových prostor v době nástupu nového milénia, jsem tehdy v řadě směrů nehodnotil až tak optimisticky. Se zvláštní nostalgií vzpomínáme na řadu let provozovanou vlastní neurologickou JIP. Uplynulé roky však úhel pohledu v řadě směrů změnily. Změnily se také mantinely právní odpovědnosti a to, co bylo legislativně průchodné dříve, stává se nyní vysokým rizikem. Reálná praxe v naší nemocnici poslední roky ukazuje, že dobře fungující úzká kooperace na jednom daném medicínském problému zaangažovaných (sice samostatných, ale spolupracujících) odborností dokáže při relativně malé náročnosti na lůžkovou základnu a malém personálním obsazení zajistit i náročné celorepublikově provozované programy (v případě neurologie pak konkrétně program cerebrovaskulární). Před řadou neurologických oddělení bude (a možná, že ne v daleké budoucnosti) stát otázka dalšího pracovního nasměrování. Čím dál tím více se hlavním neurologickým problémem stává schopnost poskytnout urgentní, přesnou a cílenou diagnostiku a dle té pak okamžitě léčebně jednat. Všichni víme, že mozkové buňky v konfliktní situaci odumírají v řádu minut, a to bude kritériem další existence oboru. Nejspíše nikdo sice nevezme neurologovi z rukou diferenciální diagnostiku amyotrofické laterální sklerózy od multifokální motorické neuropatie (kde si nikdo i při několikaměsíční rozvaze nad problémem ostudu „neuřízne“), ale neschopnost odlišení rozsahu ischemické mozkové penumbry od velikosti vzniklé nekrózy při akutním iktu v řádu minut bude pro některá pracoviště „terminálním“ problémem. A to nyní máme kolem sebe neurologická oddělení (dokonce určená k předatestačnímu výcviku), která nemají okamžitě dostupná ani obyčejná cétečka (tedy přístroj, který je pro současnou lůžkovou neurologii v pozici odpovídající „tonometru pro internistu“). 

 

V závěru několik statistických čísel rámujících oddělení ústecké neurologie:

Za tyto výsledky chci upřímně poděkovat všem pracovníkům našeho ústeckého neurologického oddělení. Lékařům především za aktivní a obětavý přístup při řešení úkolů spojených se zajištěním chodu a realizace „iktového“ programu. Sestrám a pomocnicím pak za příkladný přístup ke každodenní péči, zejména o hybně či psychicky vážně postižené pacienty. Všem nám pak přeji, aby i nadále trvala vzájemná soudržnost, která se již tolikrát v řadě kritických a často nelehkých situací na oddělení prokázala a věřím, že dobrý duch oddělení nás ani v budoucnu neopustí.

 

MUDr. Tomáš Jerie